Proč vlastně fotím ?

V první řadě se snažím zvěčnit každý moment, který se mi zdá něčím zajímavý. Moment, kdy se jakoby na chvíli zastaví čas a v mojí hlavě se vytváří save toho, co veškeré smysly vnímají. Z těchto momentů se někdy později mohou vytvářet vzpomínky, ale mnohdy si už tyto okamžiky nevybavím dost přesně a ztrácejí svojí realističnost. Fotografie, nebo obrázek na monitoru, mohou tyto momenty okamžitě a věrně oživit a i jejich skladování a prohlížení je svým způsobem jednodušší, než si třeba vést deníček.

Moje fotografická (ne)vzdělanost

Nemám žádné školy, bohužel ani kurzy fotografování, nic mi neříká termín umělecká fotografie. Z tohoto důvodu pouze vyrábím obrázky. Jestli moje díla za něco stojí nechám na laskavém návštěvníkovi této galerie. Snažím se pro ni vybírat jen ty kousky, které se mi z nějakého důvodu nejvíce líbí, nebo u nich příbuzní a přátelé nejvíce vzdychají.
 

Fotím hodně, fotím rád

Digitální focení, namnoze spíše "sekání obrázků", mi pro svoji rychlost a variabilitu umožňuje fotit téměř cokoliv a za všech okolností. Z těchto obrázků si pak jednoduše vyberu ten "nej", který mě nejvíce oslovuje. Nedovedu si představit, že bych se snažil číhat na nejvhodnější okamžik s kinofilmovým foťákem. Většinou bych dlouho váhal a později litoval, že jsem tento nejvhodnější okamžik zaspal.
Někdy musím vyfocené momenty v PC složitě upravovat, ale to už je zase jiná kapitola.

Taky jsem si nedávno všiml zajímavé věci

Svět totiž vypadá přes obdélníček hledáčku úplně jinak. Elektronika, pokud jsou baterie při síle, neustále vyhledává nějaké body, na které by stálo za to zaostřit. Histogram neúnavně vyhodnocuje, co oko za foťákem vidí a jezdí ze tmy do světla a obráceně. Pak stačí malinko změnit polohu objektivu a vše je náhle úplně jinak. Všechno se musí v tu chvíli přehodnotit, přepočítat a zobrazit zvědavému oku, tak aby mohlo přes kilometry nervíků poslat signál ospalému ukazováku ke stisknutí spouště.
Cvak !